there’s nowhere to run. i have no place to go

Opravdu jsem chtěla, udělala jsem úplně VŠECHNO, co se dalo udělat. Chtěla jsem být lepší, snažila jsem se. Už se nebudu omlouvat za to, kdo jsem. Tohle není pohádka, princezna se může snažit sebevíc, může se vyhýbat trnům, a stejně se nakonec píchne.. A to pěkně bolí!
Myslím, že jsem mlčela už dlouho, nemůžu takhle dál, nemůžu žít s popíchanýma rukama, protože jednou vykrvácím a nebude tu nikdo, kdo by zavolal 911, protože jsem celou dobu ani nehlesla.. V životě jsem z úst nevypustila slova “mrzí mě to”, to přišlo až když přišel i on. Takže, jak je možné, že jsem dosud tady, pořád na té samé křižovatce? S rukama potřísněnýma krví, bez prince, bez naděje na záchranu…? Chtěla bych věřit na zázraky, ale nejsem si jistá, jestli to zvládnu.
Prej je to jako příklad z algebry, ale my bereme stereometrii. Já mám hodně dobré prostorové vidění, opravdu. Ale zdá se, že tahle krychle mého života je postavená úplně nakřivo. Mám špatně zvolené body a na špatných základech se nedá postavit stabilní krychle. Přitom jsem se tak snažila, vykreslovala jsem si každý bod, každou čárku. Nesnáším gumování, protože ten kus pryže stejně nikdy tak úplně neodstraní původní nákres. Vždycky tu bude. Zdá se, že budu muset použít úplně nový papír… At least I can say ‘I tried’.
Tohle je konec kapitoly.

A ty si to uvědom.

You expect me to hit it but would you still respect me if i didn’t?!

Někdo mi měl říct, že “Máma” od Luneticů je šíleně smutná písnička. Teď je to poprvé, co ji slyším a skoro mě rozplakala. Je to jistá forma sadomasochismu, poslouchat smutné písničky, nelíbí se mi to, ale dělám to.
První věc, co jsem se dozvěděla po příchodu domů, byla, že se tatínek chce zabít. Zase?! Už mě unavuje, jak to pořád vytahuje na povrch. Nedivím se, že jsem tak psychicky labilní, když můj otec, kterýmu je skoro půl století, si nedokáže pořádně srovnat všechny priority v hlavě. Z toho je mi doopravdy na nic. V kom jiném bych se měla vzhlížet, když ne v rodičích? Už ani nemám sílu si z toho dělat legraci. Nechci to moc hrotit, ale myslím, že jsou jisté věci, které by rodiče svým dětem říkat neměli.

Ve škole máme automaty na jídlo a pití, už od září. Objevila jsem tři poznatky, které mi nedají spát:

1. Slané tyčky jsou v druhé řadě od shora. Těch řad je asi osm. Proč je nedají níž, když se ty tyčky po dopadu vždycky zlomí?
2. Trubička, která vede vodu  do automatu na kafe, ústí do chlapeckých WC. ( to mi řekla až Zang )
3. Číslo 72 nefunguje.

Chtěla bych, abych nemusel hrát tu hru na předstírání, protože mi to nejde a trápí mě to.
Chtěla bych mít někoho, kdo by mě pochopil, aniž bych mu musela něco říkat.
Chtěla bych se umět radovat z toho, co mám a přestat být nešťastná z toho, co nemám.
A protože pořád něco chci, tak jednou skončím v pekle.

Whoa stand now, stand by me!

I won’t cry, I won’t cry, no, I won’t shed a tear
Just as long as you stand, stand by me

Dneska velmi kyselý čaj. Doma nesladím, to jenom v Coffee Heaven nebo Starbucks, protože tam mají ty supr sáčky s hnědým cukrem (hej.. suprsáček; jak zvukomalebně úchylné slovo :D ve španělštině se super řekne estupendo :D:D:D možná to řeknu Carlosovi, tomu super mexičanovi, co dělá v SB na Václaváku a má super vlasy.. vlastně estupendo pelo.. a pak že mi španělština k ničemu není :D).
Jak teď čtu tu knihu o koblihách (a kašlu na povinnou četbu, protože nechápu, co po nás ta žena chce),  tak jsem dostala šíííílenou chuť na koblihy. Proč v Praze není žádná pořádná firma na koblihy? Nechci Mekáč a nechci KFC. Chci pořádnou koblihárnu (a palačinkárny (crêpe po francouzsku :D) tu jsou??)!! Proč, proč tu staví pitomý Burger King, když by mohli postavit Dunkin donuts?? NEBO Pinkberry a Razzleberry (to je zase zmrzlina.. ale nejlepší zmrzlina!) Nemůžu se dočkat, až se odstěhuju z Prahy.. teda jestli tu postaví Dunkin donuts.. tak tu možná, možná zůstanu.. na pár koblih.. :D.
Přemýšlím, co si napsat do wishlistu na Vánoce. Já je TAK miluju! Určitě chci jet surfovat na Bali, chtěla bych svetr se sobem (jeden jsem viděla v Topshopu.. ale byl hnusnej a ten sob měl divný parohy..), hrníček ze Starbucks, lístek na premiéru New moon (i když to už bude moc pozdě, takže mi to někdo může přinést jen tak.. z lásky :D), možná panenku Belly, když mám Edwarda, huh? S E. samotným se nedaj dělat moc estupendo věcičky.. a je strašně tvrdej :D.. upír.

… chtělo to nějakou letní fotku do té plískanice venku, což? Bolí mě bříško a hlavička.. Budu muset přestat jíst.. zang mi už tak říká tlustoprde .. normálně mě šikanujou v tý škole.